Vladimír 518 a Jan Zajíček o filmu Architektura ČSSR 58–89

 

Záznamy přednášek z pražského Centra Architektury a Městského Plánování.

 

Architektura 58–89 | Minulost

Architektonicky hodnotné stavby druhé poloviny 20. století a s nimi spojené kauzy znamenající jejich nenávratnou ztrátu. Prvním tématem diskuse v rámci doprovodného programu k výstavě Architektura 58–89 budou právě tyto fatální rozhodnutí minulosti, definice mnoha procesních chyb a následné osudy několika konkrétních míst.  

 

Architektura 58–89 | Budoucnost

Jistoty v nejisté budoucnosti. Závěrečná diskuse v rámci doprovodného programu k výstavě Architektura 58–89 se zaměří na stavby, které svou budoucnost již znají. Budovy, které právě nyní procházejí změnou, nebo které změna v blízké budoucnosti čeká. Probereme také samotnou otázku analýzy možností rekonstrukcí historických budov a limity, které jsou s nimi spojeny.

 

Karel Prager: Zmařené stavby

Přednáškua RADOMÍRY SEDLÁKOVĚ, kurátorky Národní galerie a přední kapacity na dílo Karla Pragera. V rozsáhlém soupisu prací architekta Karla Pragera je zvláště z šedesátých a sedmdesátých let uvedena také řada projektů, které byly realizovány jen částečně, nebo nebyly realizovány vůbec – např. Dům techniky, Státní knihovna, Dům pro českou filharmonii, dostavba areálu v Emauzích, dokončení Matematicko-fyzikálního areálu v Tróji, překryv Hlavního nádraží. Důvody byly rozmanité, většinu lze vztahovat k proměně situace ve společnosti po roce 1968 (netýkalo se to zdaleka jen Pragerových návrhů). Některé z nich dodnes zůstávají kontroverzní, některých lze litovat, většina může posloužit jako zajímavá inspirace do budoucnosti.

 

 

Vladimir 518: Architektura 58–89

Projekt knihy, televizního seriálu a celovečerního dokumentárního filmu, který se zabývá do hloubky českou předrevoluční architektonickou scénou a má napomoci vyrovnání vztahu mezi ní a širokým publikem. Měl by odstranit předsudky pramenící velice často pouze z neznalosti problematiky a poodhalit strategie architektonické tvorby v období, kdy byl stoprocentním zadavatelem stát, který ovšem mimo funkce a rozpočtu nechával vše ostatní na odborné struktuře státního architektonického provozu, kde uvnitř oficiálního a řízeně strukturovaného, bujelo i mnoho organického, moderního a inspirativního.